Elektrická kytara (správněji elektrofonická) je druh kytary, ve které
elektromagnetické snímače převádějí chvění strun s ocelovým jádrem na elektrický
proud, který je veden z kytary do zesilovače. S elektrickou kytarou se často
používají nejrůznější efekty k úpravě zvuku. Výsledný zvuk významně ovlivňuje i
použitý zesilovač a reproduktor. Kytary bývají nejrůznějších tvarů.
Historie
Experimenty s konstrukcí elektrické kytary začali někteří nadšenci do
elektroniky a výrobci strunných nástrojů ve 20. letech 20. století. U prvních
kytar se pokoušeli snímat zvuk vestavěnými mikrofony nebo gramofonovými
přenoskami. První skutečnou elektrickou kytaru s použitelným snímačem vyráběla
od roku 1931 americká firma Rickenbacker. Její první kytara byla označena jako
Frying Pan (pánev).
Popularitu elektrická kytara získala v éře větších hudebních těles, kde již
hlasitost akustické kytary nedostačovala. Elektrickou kytaru na počátku 40. let
proslavil a pojetí kytarové her změnil jazzový kytarista Charlie Christian.
Dnešní podobu s masivním tělem získala kytara ve 40. a 50. letech, kdy bylo
vymyšleno hned několik modelů, z nichž k nejznámějším patří Telecaster a
Stratocaster firmy Fender a Les Paul firmy Gibson.
Snímače na elektrofonické kytaře
Snímače jsou v podstatě cívky, jejichž jádro tvoří zpravidla 6 magnetů. Cívka
bývá uložena v plastovém krytu. Vlivem kmitajících strun se v cívce indukuje
elektrické napětí a následně vzniká slabý elektrický signál, který je dále
přenášen k zesilovači, kde se tento signál zesiluje. Mimo toto napětí se však
také indukuje napětí vlivem změn jiných elektromagnetických polí v okolí cívky.
To se projevuje nežádoucím zvukem, tzv. brumem.
Prvním typem snímačů je jednocívkový snímač (single-coil), který snímá kmity
struny v celém frekvenčním rozsahu, výstupní signál však obsahuje i nežádoucí
brum. Tento typ snímače je oblíbený pro čisté výšky a přirozený charakter zvuku.
Jak už bylo uvedeno, velkým problémem jednocívkových snímačů je brum. Proto byl
vytvořen druhý typ snímačů, tzv. humbucker, který brum potlačuje. Snímač je
tvořen dvěma stejnými cívkami na společném jádře, zapojenými proti sobě, tedy s
opačnou polaritou. Magnetická pole vzdálených zdrojů, způsobující brum,
přicházejí na obě cívky ve stejné fázi a vzájemně se vyruší. Změny magnetického
pole, vznikající chvěním strun v blízkosti snímače, naopak vytvářejí užitečný
signál. Vzhledem k tomu, že humbuckery mají oproti single-coil větší počet
cívek, jejich výstupní signál je (při stejném počtu závitů na cívku)) silnější.
Frekvenčně mají plný tón, hlavně ve středech a basech, výšky jsou oproti
jednocívkovým snímačům omezené.
Ve snímači především záleží na kvalitě a způsobu vinutí cívky. U neznačkových
snímačů průměr vodiče nemusí být konstantní, což má za následek, že v každém
místě vodiče je různá hustota elektrického proudu. Magnetické materiály
používané do jader cívek snímačů jsou buď slitiny hliníku, niklu a kobaltu (AlNiCo),
nebo keramiky. Existují i další typy snímačů - například tzv. minihumbucker -
humbucker ve tvaru single coil snímače, nebo quad rail, což jsou v podstatě dva
minihumbuckery. Quad rail produkuje silnější a zkreslenější tón než běžné
snímače.
Konstrukce těla elektrofonické kytary
Na rozdíl od akustických či elektroakustických kytar elektrofonická kytara
nepotřebuje korpus k rezonanci tónů. Avšak její tělo se stále vyrábí ze dřeva a
jeho kvalita a druh má dopad na výsledný zvuk nástroje. Kytary typu Gibson
používají obvykle mahagonové dřevo v kombinaci s dalším dřevem (olše, lípa,
jasan), na hmatník se obvykle používá palisandr nebo dub. Zatímco kytary typu
Fender jsou obvykle zhotoveny z olše či jiných „lehčích“ dřevin. Navíc kytary
typu Fender (Telecaster, Stratocaster) bývají obvykle menší a lehčího tvaru
oproti masivním kytarám typu Gibson (Les Paul). Fendery mají také vyšší a
ostřejší tón a jsou na nich hojně používané single-coil snímače, nebo kombinace
single-coil single-coil humbucker, nebo humbucker single-coil humbucker, nebo
jen single-coil 3x. Gibson používá humbuckery, což mu dodává ještě „hutnější“ a
mírně komorněji laděný zvuk a zabarvení. Obecně mohou být kytary lepeny z
několika desek různých dřev, nebo zhotoveny z masívu. Počet a druh dřev silně
ovlivňuje tónové zabarvení nástroje.
Kult Gibson a Fender
Kytara značky Fender se stala symbolem amerického rocku a rockerského „offroadu“,
kdežto Gibson zůstal dlouho na poli Jazzu a později i Jazzrocku, ale díky své
masivní konstrukci je použitelný krásně i do tvrdších stylů jako je death nebo
black metal. Varianty Gibsonu, jako jsou Les Paul Studio nebo SG mají již širší
použití a na tyto nástroje se hraje široké spektrum stylů. Díky dvěma
humbuckerům a své masivní konstrukci umožňuje silné zkreslení s kvalitním
zvukem. Výběr kytary je otázkou vkusu a preferencí a osobních zkušeností.
Péče a údržba nástroje
Jako každý nástroj, i elektrofonická kytara vyžaduje důslednou péči. V první
řadě je nutné zabránit mechanickým a násilným poškozením a v řadě druhé takovým
jako je třeba plíseň, houba či praskání dřeva nebo koroze elektroniky a další.
Základem správné údržby nástroje je jeho čištění. Na povrch lze použít buď
speciální přípravky od firem jako je Dunlop nebo Planet Waves a další nebo stačí
vosk či jiný ochranný přípravek na nábytek a dřevo. Na hmatník však bude potřeba
specializovaný přípravek, který by měl především chránit před mastnotou a potem.
Struny by se měly měnit cca po třech měsících intenzivního hraní, při kvalitní
péči vydrží kvalitní struny i déle. Po každém hraní by se měly struny vyčistit
přípravkem k tomu určeným a vyleštit hadříkem. Tím zabráníme jejich korozi a
snížení kvality zvuku.
Při výměně strun bychom měli „holý“ hmatník důkladně vyčistit a vyleštit,
odstranit veškerou špínu z pražců a z míst, kam se se strunami nedostaneme.
Seřízení kytary je do jisté míry věc odborného nástrojáře, ale řadu věcí na
elektrické kytaře můžeme udělat sami, pokud víme co děláme. Elektrofonická
kytara nám umožňuje nastavit výšku snímačů na obou stranách, a tím i regulovat
intenzitu zvuku. Dále při ladění, kdy je kytara sladěna v nižších polohách, ve
vyšších ladit nemusí, k tomu slouží „sladění oktáv“, jenž se provádí šroubky na
kobylce kytary. Šroubky jsou spojeny s tzv. kameny, přes které je struna
natažena. Jejich posunem docílíme toho, aby tón zahraný na 12. pražci hmatníku
zněl přesně o 1 oktávu výše než týž tón zahraný na prázdné struně, neboli délka
struny od nultého pražce (,,ořechu") ke 12. pražci je přesně stejná jako
vzdálenost od 12. pražce ke kamenu kobylky. Můžeme také ovlivnit „prohnutí“ krku
nástroje, obvykle závitem (na inbus) na hlavě kytary, jeho přitažením nebo
povolováním můžeme ovlivnit prohnutí krku kytary, při tomto seřizování bychom si
měli počínat opatrně, přílišné napětí nemusí způsobit jen drnčení strun na
některých pražcích, ale v extrémním případě i popraskání krkového dřeva! Krk by
měl být velmi lehce prohnutý po směru tahu strun, ovlivňuje se tím tzv. dohmat,
což je záležitost pocitová a individuální. Pozor, pokud jsou v krku kytary 2
táhla, může se stát při nepravidelném seřízení jejich tahu, že se celý krk
zkroutí. Seřízení krku kytary a následně doladění v oktávách (na 12. pražci) je
třeba udělat zejména tehdy, přecházíme-li na jinou tloušťku strun, které mají
jinou sílu tahu na tělo kytary. Rovněž se musí seřídit pružiny v tremolu, je-li
jím nástroj vybaven, zejména u dvojzvratného tremola (např. Floyd Rose a podobné
systémy).
čerpáno z -
wikipedia - internetová encyklopedie
Tento produkt byl přidán dne Úterý 17. červen 2008.