Westernová kytara - NĚCO O NÁSTROJI

Westernová kytara (také folková nebo country) je dnešní podoba kytary, pocházející z klasické kytary, ale oproti ni má silnější konstrukci, objemnější tělo, kovové struny pro čistší a hlasitější zvuk a užší hmatník, který bývá opatřen orientačními značkami.

Westernové kytaře se často špatně říká jumbo, ale jumbo má ještě objemnější tělo a oble klenuté luby.

Nástroj bývá nejčastěji laděn E-A-D-G-B-E (počítáno od basových strun), ale objevuje se i ladění D-G-D-G-B-D, D-A-D-F#-A-D nebo D-A-D-G-B-E.
 

Aby bylo možné se dostat k vyšším polohám pražců, tak bývají některé nástroje vybaveny výřezem („cutaway“).
 

Nákladnější nástroje mají masivní vrchní desku (nejčastěji ze smrku), luby a spodní desku (hlavně z palisandru, javoru nebo mahagonu), levnější nástroje jsou vyrobeny z vrstveného dřeva.

Westernová kytara své místo našla ve stylech jako blues, country, bluegrass, folk a v mnoha rockových stylech.
 

Jen těžko dnes potkáte někoho, kdo by neznal kytaru, jeden z nejoblíbenějších nástrojů současné doby a snad i celého prošlého století. Historie kytary je dlouhá a bohatá, není tedy ani možné přesně sledovat celý její vývoj.

Kytarové dějiny se začaly psát už ve chvíli, kdy pravěký lovec napjal luk a vyloudil na něj tón. První nástroje s tvarem podobným kytaře se objevují už na chetitských kamenných skulpturách v severní Sýrii asi kolem roku 1350 př. Kr. Po původu slova kytara bychom museli pátrat někde na Středním a Dálném východě.

Přibližně dnešní podobu dostala kytara koncem 18. století. Postupně vytlačila i loutnu, se kterou nějaký čas soupeřila o své místo na slunci, a stala se oblíbeným hudebním nástrojem hojně užívaným k doprovodu zpěvu, ale i nástrojem sólovým.

Zásluhou dnes již legendárních osobností, jakými byli Jimmie Rodgers nebo Carter Family, se začala kytara ve třicátých letech minulého století hojně objevovat i v „muzice amerických venkovanů“ a dominantním nástrojem zde zůstala prakticky dodnes.

Nedá se jednoznačně odpovědět na otázku, jak se kytara začátkem 20. století dostala z městského prostředí do horalské hudby a proč se stala na venkově tak oblíbenou. Podle pamětníků nebylo začátkem dvacátého století téměř možné najít v horách kytaru. Záhy se však rozšířila do hor neuvěřitelným způsobem. Tomu výrazně napomohly i zásilkové služby, které ve svých katalozích začaly společně s různými potřebami pro domácnost a farmářským náčiním nabízet také kytary. Dodání takového nástroje až do domu přišlo na pár dolarů.

Ve starých „string bandech“ (kapelách strunných nástrojů) dvacátých a třicátých let byla kytara doprovodným nástrojem. Jejím úkolem bylo udržovat základní rytmus se zdůrazněním basových tónů. Maybelle Carter později představila novou myšlenku: její kytara hrála melodii písně.

Jak na to?? - Na kytaru za pár hodin

čerpáno z - wikipedia - internetová encyklopedie