Ukulele - NĚCO O NÁSTROJI

1,00Kč

Ukulele u nás

Již za první republiky ve dvacátých a třicátých letech existovalo u nás několik kavárenských a barových „jazzových“ orchestrů, které po americkém vzoru měly ve svém instrumentáři i ukulele. Spolu se zlidověním prvků jazzové hudby se šířilo také ukulele a to zejména v oblasti trampské hudby. Dodnes velmi populární je například Balada z Tahiti podle úvodního verše známá též jako Lká ukulele tmou) od Josefa Kumoka, publikovaná již počátkem třicátých let.

Ve druhé polovině dvacátého století s bouřlivým rozšířením tzv. havajských skupin na našem území došlo také k neobyčejné poptávce po malých čtyřstrunných „havajských“ kytarách ukulele a posléze i k masovému rozšíření tohoto nástroje. „Klasické“ obsazení havajských skupin se totiž skládalo ze dvou až tří kytar, jedné havajské kytary, jednoho ukulele, jednoho kontrabasu a jednoho bonga (malé, dva až čtyři sdružené bubínky). Zpočátku se ukulele obtížně získávala ze západního zahraničí, což však bylo pro většinu nadšenců nerealizovatelné. Ukulele začala být vyráběna amatérsky podomácku. Některé takto vyrobené nástroje dosahovaly docela dobré kvality. Výroba byla také zadávána profesionálním jednotlivě pracujícím houslařům, kteří se soustředili především na ukulele typu jazzová kytara (Gibson). Teprve na počátku šedesátých let se výroby ujaly také Československé hudební nástroje, které daly do prodeje jednoduché ukulele z překližky. Tyto nástroje pak byly amatérsky předělávány a vylepšovány - například opatřením ukulele kolíčkovým strojkem atd. Celkově však tyto překližkové výrobky nedošly velkého uplatnění a skončily ve většině případů jako dětské hračky. V havajských skupinách dominovaly amatérské výrobky a nástroje od mistrů houslařů či výrobců kytar. Jen několik amatérských skupin, nostalgicky hrajících někdejší repertoár havajské skupiny Václava Kučery, tento nástroj používá ještě dnes.

Výslovnost

Zatímco tradiční americko-anglickou výslovností „ukulele“ je [yoo-kuh-ley-lee], někteří anglicky mluvící lidé preferují originální havajskou výslovnost [oo-koo-ley-ley]. I když je americko-anglická výslovnost více používána, havajská je podporována na Havaji a jedinci, kteří se zajímají o havajskou kulturu.

Konstrukce

Ukulele se obecně vyrábí ze dřeva, i když někdy mohlo být částečně nebo i zcela vyrobeno z plastu. Levnější ukulele je většinou vyrobeno z laminového dřeva, ale v některých případech je pro lepší akustiku vyrobena horní deska z dřeva kvalitnějšího, např. z jedle. Ostatní dražší ukulele jsou vyrobena z exotického tvrdého dřeva, jako je například mahagon. Některá z nejhodnotnějších ukulele, která mohou stát i tisíce dolarů, jsou vyrobena z kvalitního havajského dřeva, kterému se říká koa. Dodává tónu atraktivní barvu a tvar.

Typické ukulele má tělo stavěno stejně jako malá akustická kytara. Můžeme jej také často vidět i v nestandardních tvarech. Je to např. ovál, obvykle nazýván „ananasové ukulele“, tvar lodního pádla, vymyšlený firmou Kamaka, nebo příležitostně čtverec, vyráběný ze starých dřevěných cigaretových krabic.

Tyto nástroje mohou mít pouze čtyři struny, ale některé struny mohou být v páru se strunou, která je naladěna o oktávu výše než ta základní. Tím vznikne nástroj o osmi strunách.

Popis

hlavice - část držící ladící mechaniku s kolíky, obvykle na ní najdeme logo výrobce ladící mechanika s kolíky - jsou na ní zachyceny napnuté struny, točením kolíků se ovládá výška tónu sedlový pražec – drží struny ve správné pozici nad hmatníkem hmatník - jsou nad ním nataženy struny, zespoda zaoblený, navrchu plochý pražce - úzké kovové pásky vsazené do hmatníku, rozdělují krk na půltóny, tisknutím strun prsty mezi pražci jsou zkracovány znějící části strun, čímž se dosahuje změny hraného tónu krk - úzký kus dřeva, drží hlavici, je na něm hmatník s pražci rezonanční deska - vrchní deska těla nástroje, upevňuje se na ni kobylka, pomáhá tvořit zvuk otvor - pomocí vibrací v těle propouští zvuk nástroje struny - jsou zdrojem zvuku, vibrují v různých výškách, když se na ně drnká můstek - zachycuje struny, přenáší vibraci strun do těla nástroje sedlo - je umístěno na můstku, drží struny nad hmatníkem kobylka - tvoří ji můstek a sedlo

Velikosti

Ukulele může mít čtyři různé velikosti: sopránové (21 palců ), koncertní (23 palců), tenorové (26 palců) a barytonové (30 palců). Existuje také extrémně malé ukulele sopranino a extrémně velké basové. Sopránové ukulele - na Havaji se mu říká „standardní“ - má nejmenší a zároveň originální velikost. Koncertní, které bylo vynalezeno ve 20. letech minulého století jako zvětšenina sopránového, je mírně větší a hlasitější, s hlubším tónem. Krátce poté bylo vytvořeno o mnoho větší tenorové ukulele, které je opět ještě hlasitější a má hlubší basový tón. Největší je barytonové, vytvořené ve 40. letech. Je považováno za miniaturní čtyřstrunnou kytaru, protože má stejné ladění.Typ Délka Tóny
Sopranové 53 cm g'c'e'a' nebo a'd'f#'h'
Koncertní 58 cm g'c'e'a' nebo gc'e'a'
Tenorové 66 cm gc'e'a', g'c'e'a', nebo d'ghe'
Barytonové 76 cm dghe'

Ladění

Standardní ladění pro sopránové, koncertní a tenorové ukulele je v C dur, g’c’e’a’. Struna g je naladěna o oktávu výše, než by se očekávalo. Tím pádem nejsou struny uspořádány od nejnižší po nejvyšší. Někdo preferuje ladění na „malé g“, s g o oktávu níže. Barytonové ukulele je obvykle laděno do d g h e‘, které odpovídá ladění 4 nejvýše položeným strunám na kytaře, tudíž je pro kytaristy na barytonové ukulele lehčí hrát. Další možností je ladění sopránových a koncertních ukulele v D dur, a’d’f#’h’, což je o jeden stupeň výše než g’c’e’a’ ladění. Někteří hráči říkají, že v tomto případě dosahují sladšího tónu, zejména na malém ukulele. Toto ladění bývalo běžné během boomu havajské hudby na počátku 20. století a bylo často vidět v notových záznamech tohoto období. D dur ladění s nízkou čtvrtou strunou, ad’f#‘h‘ je někdy nazýváno „kanadské ladění“ proto, že se používalo v kanadském školském systému většinou na koncertech tenorových ukulele. Mimo čtyřstrunné ukulele existují i nástroje 6 strunné a osmistrunné. U šestistrunného ukulele se zdvojuje druhá a čtvrtá struna ( u ladění GCEA to bude dvojité C a E). Přitom se ladí přidané struny tak, že další struna C bude laděna o oktavu výše a přidaná struna A o oktávu níže. Toto ladění se na památku poslední havajské královny nazývá Lili'u (podle Liliuokalani). U osmistrunného nástroje jsou všechny struny zdvojeny.