Ukulele u nás
Již za první republiky ve dvacátých a třicátých letech existovalo u nás několik
kavárenských a barových „jazzových“ orchestrů, které po americkém vzoru měly ve
svém instrumentáři i ukulele. Spolu se zlidověním prvků jazzové hudby se šířilo
také ukulele a to zejména v oblasti trampské hudby. Dodnes velmi populární je
například Balada z Tahiti podle úvodního verše známá též jako Lká ukulele tmou)
od Josefa Kumoka, publikovaná již počátkem třicátých let.
Ve druhé polovině dvacátého století s bouřlivým rozšířením tzv. havajských
skupin na našem území došlo také k neobyčejné poptávce po malých čtyřstrunných
„havajských“ kytarách ukulele a posléze i k masovému rozšíření tohoto nástroje.
„Klasické“ obsazení havajských skupin se totiž skládalo ze dvou až tří kytar,
jedné havajské kytary, jednoho ukulele, jednoho kontrabasu a jednoho bonga
(malé, dva až čtyři sdružené bubínky). Zpočátku se ukulele obtížně získávala ze
západního zahraničí, což však bylo pro většinu nadšenců nerealizovatelné.
Ukulele začala být vyráběna amatérsky podomácku. Některé takto vyrobené nástroje
dosahovaly docela dobré kvality. Výroba byla také zadávána profesionálním
jednotlivě pracujícím houslařům, kteří se soustředili především na ukulele typu
jazzová kytara (Gibson). Teprve na počátku šedesátých let se výroby ujaly také
Československé hudební nástroje, které daly do prodeje jednoduché ukulele z
překližky. Tyto nástroje pak byly amatérsky předělávány a vylepšovány -
například opatřením ukulele kolíčkovým strojkem atd. Celkově však tyto
překližkové výrobky nedošly velkého uplatnění a skončily ve většině případů jako
dětské hračky. V havajských skupinách dominovaly amatérské výrobky a nástroje od
mistrů houslařů či výrobců kytar. Jen několik amatérských skupin, nostalgicky
hrajících někdejší repertoár havajské skupiny Václava Kučery, tento nástroj
používá ještě dnes.
Výslovnost
Zatímco tradiční americko-anglickou výslovností „ukulele“ je [yoo-kuh-ley-lee],
někteří anglicky mluvící lidé preferují originální havajskou výslovnost [oo-koo-ley-ley].
I když je americko-anglická výslovnost více používána, havajská je podporována
na Havaji a jedinci, kteří se zajímají o havajskou kulturu.
Konstrukce
Ukulele se obecně vyrábí ze dřeva, i když někdy mohlo být částečně nebo i zcela
vyrobeno z plastu. Levnější ukulele je většinou vyrobeno z laminového dřeva, ale
v některých případech je pro lepší akustiku vyrobena horní deska z dřeva
kvalitnějšího, např. z jedle. Ostatní dražší ukulele jsou vyrobena z exotického
tvrdého dřeva, jako je například mahagon. Některá z nejhodnotnějších ukulele,
která mohou stát i tisíce dolarů, jsou vyrobena z kvalitního havajského dřeva,
kterému se říká koa. Dodává tónu atraktivní barvu a tvar.
Typické ukulele má tělo stavěno stejně jako malá akustická kytara. Můžeme jej
také často vidět i v nestandardních tvarech. Je to např. ovál, obvykle nazýván
„ananasové ukulele“, tvar lodního pádla, vymyšlený firmou Kamaka, nebo
příležitostně čtverec, vyráběný ze starých dřevěných cigaretových krabic.
Tyto nástroje mohou mít pouze čtyři struny, ale některé struny mohou být v páru
se strunou, která je naladěna o oktávu výše než ta základní. Tím vznikne nástroj
o osmi strunách.
Popis
hlavice - část držící ladící mechaniku s kolíky, obvykle na ní najdeme logo
výrobce ladící mechanika s kolíky - jsou na ní zachyceny napnuté struny, točením
kolíků se ovládá výška tónu sedlový pražec – drží struny ve správné pozici nad
hmatníkem hmatník - jsou nad ním nataženy struny, zespoda zaoblený, navrchu
plochý pražce - úzké kovové pásky vsazené do hmatníku, rozdělují krk na půltóny,
tisknutím strun prsty mezi pražci jsou zkracovány znějící části strun, čímž se
dosahuje změny hraného tónu krk - úzký kus dřeva, drží hlavici, je na něm
hmatník s pražci rezonanční deska - vrchní deska těla nástroje, upevňuje se na
ni kobylka, pomáhá tvořit zvuk otvor - pomocí vibrací v těle propouští zvuk
nástroje struny - jsou zdrojem zvuku, vibrují v různých výškách, když se na ně
drnká můstek - zachycuje struny, přenáší vibraci strun do těla nástroje sedlo -
je umístěno na můstku, drží struny nad hmatníkem kobylka - tvoří ji můstek a
sedlo
Velikosti
Ukulele může mít čtyři různé velikosti: sopránové (21 palců ), koncertní (23
palců), tenorové (26 palců) a barytonové (30 palců). Existuje také extrémně malé
ukulele sopranino a extrémně velké basové. Sopránové ukulele - na Havaji se mu
říká „standardní“ - má nejmenší a zároveň originální velikost. Koncertní, které
bylo vynalezeno ve 20. letech minulého století jako zvětšenina sopránového, je
mírně větší a hlasitější, s hlubším tónem. Krátce poté bylo vytvořeno o mnoho
větší tenorové ukulele, které je opět ještě hlasitější a má hlubší basový tón.
Největší je barytonové, vytvořené ve 40. letech. Je považováno za miniaturní
čtyřstrunnou kytaru, protože má stejné ladění.Typ Délka Tóny
Sopranové 53 cm g'c'e'a' nebo a'd'f#'h'
Koncertní 58 cm g'c'e'a' nebo gc'e'a'
Tenorové 66 cm gc'e'a', g'c'e'a', nebo d'ghe'
Barytonové 76 cm dghe'
Ladění
Standardní ladění pro sopránové, koncertní a tenorové ukulele je v C dur,
g’c’e’a’. Struna g je naladěna o oktávu výše, než by se očekávalo. Tím pádem
nejsou struny uspořádány od nejnižší po nejvyšší. Někdo preferuje ladění na
„malé g“, s g o oktávu níže. Barytonové ukulele je obvykle laděno do d g h e‘,
které odpovídá ladění 4 nejvýše položeným strunám na kytaře, tudíž je pro
kytaristy na barytonové ukulele lehčí hrát. Další možností je ladění sopránových
a koncertních ukulele v D dur, a’d’f#’h’, což je o jeden stupeň výše než
g’c’e’a’ ladění. Někteří hráči říkají, že v tomto případě dosahují sladšího
tónu, zejména na malém ukulele. Toto ladění bývalo běžné během boomu havajské
hudby na počátku 20. století a bylo často vidět v notových záznamech tohoto
období. D dur ladění s nízkou čtvrtou strunou, ad’f#‘h‘ je někdy nazýváno
„kanadské ladění“ proto, že se používalo v kanadském školském systému většinou
na koncertech tenorových ukulele. Mimo čtyřstrunné ukulele existují i nástroje 6
strunné a osmistrunné. U šestistrunného ukulele se zdvojuje druhá a čtvrtá
struna ( u ladění GCEA to bude dvojité C a E). Přitom se ladí přidané struny
tak, že další struna C bude laděna o oktavu výše a přidaná struna A o oktávu
níže. Toto ladění se na památku poslední havajské královny nazývá Lili'u (podle
Liliuokalani). U osmistrunného nástroje jsou všechny struny zdvojeny.
čerpáno z -
wikipedia - internetová encyklopedie
Tento produkt byl přidán dne Pondělí 07. listopad 2011.